Klinické příznaky: deprese, úbytek hmotnosti, paralýza, pohybové problémy, kvůli nimž se drůbež nedostane ke krmivu a vodě, bulky v kůži u brojlerů.

Léze:

Zvětšení nervů: bloudivé, brachiální a sedací nervy jsou zvětšené a ztrácejí striaci.

Lymfoidní tumory se mohou vyskytovat v různých orgánech, zejména v játrech, slezině, gonádách, srdci, ledvinách, svalech a žlaznatém žaludku.

Zvětšené péřové folikuly u brojlerů po odstranění peří během opracování jatečných těl jsou důvodem pro konfiskaci. V burze jsou tumory jen vzácně, spíše pozorujeme atrofii burzy.

Histopatologie: smíšená populace lymfoidních buněk a plazmatických buněk a velké anaplastické lymfoblasty. Tyto buněčné populace nepochybně zahrnují nádorové buňky a reaktivní zánětlivé buňky. Pokud je postižena burza, nádorové buňky se obvykle objevují v interfolikulárních oblastech.

Diagnóza:

standardní kritéria: anamnéza a klinické příznaky, makroskopický nález z pitvy a histopatologie,

pokročilá kritéria: imunohistochemie, standardní a kvantitativní PCR, izolace viru, sérologie.

Diagnóza je obvykle založena na zjištění zvětšených nervů a lymfoidních tumorů v různých vnitřních orgánech. Absence tumorů v burze pomáhá toto onemocnění odlišit od lymfoidní leukózy, i když přítomnost tumorů v burze Markovu chorobu nevylučuje. Markova choroba se může rozvinout již u třítýdenních kuřat, zatímco lymfoidní leukóza se většinou objevuje u kuřat až ve věku >14 týdnů. S Markovou chorobu je možné snadno zaměnit retikuloendoteliózu, protože obě onemocnění jsou spojena se zvětšením nervů a lymfomy z T-lymfocytů ve vnitřních orgánech.

Imunohistochemie může potvrdit, že tumory sestávají z dominantních populací T-lymfocytů nebo exprimují specifické antigeny MDV. Mezi virovou náloží a tumory spojenými s Markovou chorobou existuje kvantitativní souvislost; kuřata s největším množstvím tumorů vykazují vysokou virémii a obvykle jsou PCR pozitivní. Prokázání velkého množství viru, virové DNA nebo virových antigenů v nádorových buňkách a současné vyloučení jiných relevantních virových nádorových onemocnění by mělo dostačovat ke stanovení specifické diagnózy Markovy choroby.

Účinná léčba Markovy choroby neexistuje.

Mezi prostředky prevence patří vakcinace, biosekurita a genetická rezistence.
Strategie prevence a kontroly Markovy choroby spočívá zejména ve vakcinaci, nutné je také dodržovat přísná hygienická opatření s cílem omezit nebo oddálit expozici vůči viru a zaměřit se na šlechtění s cílem dosáhnout genetické rezistence drůbeže.

Nejčastěji používané vakcíny:

• Krůtí herpesvirus (HVT, přirozeně avirulentní Meleagrid alphaherpesvirus 1)
• SB-1 nebo 301B/1 (přirozeně avirulentní Gallid alphaherpesvirus 3)
• CVI988/Rispens (oslabený Gallid alphaherpesvirus 2)
  

Z vakcín založených na vektoru HVT se velmi rychle stal páteřní typ rekombinantních vakcín, do nichž jsou vloženy geny jiných virů postihujících drůbež. Jedná se např. o virus newcastleské choroby, virus infekční burzitidy nebo virus infekční laryngotracheitidy. Tyto rekombinantní vakcíny poskytují ochranu proti viru Markovy choroby a současně proti vloženému viru. Bivalentní vakcíny obsahující HVT a buď kmen SB-1, nebo 301B/1 viru Gallid alphaherpesvirus 3 byly použity k zajištění dodatečné ochrany proti čelenži virulentními izoláty viru Markovy choroby. Komerční vakcína, která podle všeho v současné době poskytuje nejsilnější ochranu, je CVI988/Rispens, což je oslabený kmen viru Markovy choroby, který je také pro účely vakcinace často spojován s HVT.

Vakcíny jsou podávány kuřatům v líhni nebo in ovo kuřecím embryím v 18 dnech inkubace. Vakcinace in ovo dnes probíhá automaticky a je široce rozšířena při očkování brojlerových kuřat, zejména kvůli nižším mzdovým nákladům a vyšší přesnosti podání vakcíny.

Pro podání správné dávky vakcíny je zásadní správná manipulace s vakcínou během rozmrazování a rekonstituce. Vakcíny asociované s buněčným systémem jsou obecně účinnější než bezbuněčné vakcíny, neboť jsou v menší míře neutralizovány mateřskými protilátkami. Za obvyklých podmínek dosahuje účinnost vakcín většinou >90 %. Od doby, kdy jsou k dispozici vakcíny, se ztráty spojené s Markovou chorobou v chovech brojlerů a nosnic dramaticky snížily. Onemocnění však může představovat závažný problém v jednotlivých chovech nebo v určitých geografických oblastech (např. komerční chovy drůbeže na poloostrově Delmarva na východě USA). Z mnoha navrhovaných příčin těchto nadměrných ztrát se jako jedna z nejdůležitějších jeví časné vystavení kuřat velmi virulentním virovým kmenům. (zdroj: John Dunn)

Ekonomická zátěž spojená s Markovou chorobou (MD) je důsledkem přímých ztrát souvisejících s úmrtností a morbiditou slepic a konfiskací brojlerů a také nepřímých ztrát v důsledku rozsáhlého používání vakcín a zavádění kontrolních opatření.

Virus Markovy choroby ročně způsobí na celém světě ztráty přesahující 1 miliardu amerických dolarů. (D.A. Kennedy)

V důsledku evoluce viru se za poslední půlstoletí snížila účinnost dvou generací vakcín proti Markově chorobě. (D.A. Kennedy)

Před příchodem vakcín představovala Markova choroba závažnou ekonomickou hrozbu pro odvětví chovu drůbeže, neboť byla příčinou až 60% úmrtnosti v chovech nosnic a 10 % konfiskací v chovech brojlerů.

Ztráty spojené s úmrtností a konfiskacemi v důsledku MD v kombinaci s ekonomickými ztrátami kvůli nákladům na vakcíny a snížené produkce vajec činily celkem cca 169 milionů dolarů v USA a 943 milionu celosvětově (Purchase).

Chovatele drůbeže nadále znepokojuje nepředvídatelný charakter vzplanutí onemocnění a také riziko možného selhání vakcín v důsledku evoluce virulentnějších kmenů MDV, což by znamenalo návrat k enormním ekonomickým ztrátám.